vždy je tento druh pozdravu u Francouzů oblíben, nicméně tato kulturní

zvyklost je opravdu silně zakořeněná, takže ji většina Francouzů používá. 

Usmívání: Evropané a Američané vyjadřují pomocí úsměvu nejčastěji

sympatie či přátelský vztah, tedy pokud ho nepředstírají. Evropanům se

americký úsměv zdá někdy poněkud nepřiměřený a může být vnímán jako

součást „obchodní“ image. V japonské či korejské kultuře je úsměv naopak

často výrazem nejistoty, omluvy, rozpaků či zmatku.

Způsob oslovení: V různých kulturách existují různé způsoby oslovo–

vání partnera. V české kultuře je běžný způsob formálního oslovování

s používáním akademických titulů, běžné je to i v Rakousku, Německu či

Maďarsku.

Naopak ve Skandinávii je upřednostňováno neformální oslovování. Tato

neformálnost je lingvisticky vyjádřena tím, že např. Dánové upřednostňují

tykání před formálním vykáním a někteří mladí lidé formální modus (vy–

kání) běžně nepoužívají. S nadsázkou říkají, že se vyká jen královské rodi–

ně. Je zřejmé, že neformální oslovení souvisí s neformálními a přímými

způsoby jednání a komunikace. Obecně je v běžné komunikaci přikládána

malá pozornost společenskému statusu.

Zajímavým jevem je i projevování zdvořilosti v různých kulturách. To

samozřejmě souvisí mimo jiné s mírou respektu vůči hierarchii ve společ–

nosti. Ve skandinávských zemích je pochopitelně zdvořilost projevována,

ale odlišnými způsoby než např. ve formální francouzské kultuře. Na jazy–

kové úrovni to lze pozorovat už zmíněným používáním neformálního modu

(tykání) a oslovování se křestními jmény. Ve skandinávských kulturách je

navíc vyznáván velmi silný egalitarismus (rovnost) i mezi pohlavími. Skan–

dinávští muži se zdají být méně galantní než např. Francouzi, ale v podsta–

tě je to jen odraz silné emancipace žen.

V asijských kulturách je zdvořilost vyjadřována i vzájemnou vzdálenos–

tí, což v evropském kontextu není tak markantní. V Asii je nutné dodržovat

od osoby, která vůči mně zaujímá vyšší postavení, uctivou vzdálenost.

Závěrem lze uvést historku, která je právě založena na špatné interpreta–

ci cizího kulturního vzorce a demonstruje interkulturní faux pas (chybný

krok, nedorozumění).

Jedna dívka z Čech se setkala s Japonci, kteří učinili zdvořilostní po–

zvání ve smyslu –„až přijedeš do Japonska, rozhodně se u nás zastav“,

a tahle slečna toho beze zbytku využila. Po příjezdu do Japonska se k milým

známým nastěhovala do bytu a Japonci ji živili. Po čtrnácti dnech se hlava

122